Využití starých protéz, s kterými je pacient spokojen jako individuálních lžic se stanovenou výškou skusu, pro vytvoření nových náhrad.

Tato metoda zhotovování protéz je známá dlouho. Zubní lékař sejme individuální otisky přes protézy a v laboratoři podle toho vyrobí relativně podobné náhrady stávajících protéz pacienta. Tyto protézy budou mít shodnou výšku skusu. Podobný tvar zubů a zubního oblouku. Nejde zde o vytvoření kopie v pravém slova smyslu, i když i to je možné ale za to by musel pacient už doplácet. Takhle má v plné úhradě pojišťovny to prvořadé co chce většina. Nové náhrady mají shodnou výšku skusu s podobným tvarem zubů a zubního oblouku.

Výhody:

a) pacient. Úspora času v návštěvách ordinace. V konečném výsledku dostane pacient novou náhradu, která bude hodně podobná té, s kterou byl spokojen a nebude si muset na novou zvykat.

b)ordinace-laboratoř. Nemusí se zhotovovat funkční lžíce a skusové šablony. Výrazná úspora času. Následná zkouška ve vosku je vždy na prví dobrou.

Nevýhody:

a) Pacient musí protézu, podle které by chtěl vyrobit podobnou zapůjčit na 3až 4 dny do zubní laboratoře.

 Úpravy skusu a postavení zubů při druhé, případně další zkoušce v zubní laboratoři.

Tento postup je velice individuální a odvíjí se od konkrétní spolupráce lékaře a zubního technika. Někdy je velice obtížné na poprvé v ordinaci stanovit optimální skus pacienta. Následná zkouška zubů ve vosku se pak musí předělat. Malé doúpravy se dělají v ordinaci. U větších vezme lékař znovu skus a zkouška zubů ve vosku se postaví celá znovu. I zde se to dá udělat ve větší úspoře času pro lékaře, zubního technika a pacienta. Jednoduše pacient je lékařem po dohodě s technikem odeslán do zubní laboratoře, kde se dají i velké úpravy skusu udělat na počkání, bez toho aniž by se musel znovu dělat skus a následně přeobjednávat pacienta na další návštěvu ordinace. Atd.

Na obrázku viz níže tato doúprava skusu obnášela zhruba hodinu v laboratoři.